Černá Hora je mladým evropským státem, má ale za sebou opravdu dlouhou a bohatou historii - z malého slovanského knížectví se vyvinula v samostatné království, později se stala součástí Jugoslávie a nakonec v roce 2006 vyhlásila samostatnost. Černohorské dějiny jsou značně propojeny se srbskou historií, neboť část černohorského území nejen ve středověku, ale i ve 20. století patřila Srbskému státu.

Území dnešní Černé Hory bylo osídleno již během 6. století našeho letopočtu, a to Ilyry a později Slovanskými kmeny. V 10. století zde vzniklo knížectví Zeta, které ale o pět století později dobyli Turci. S pobytem Turků se někteří obyvatelé Zety nechtěli smířit, a tak uprchli do nepřístupných hor, kde si založili samostatný, nezávislý stát Černá Hora. Díky poloze v horách byl tento nový stát chráněn, ovšem jeho izolace značně brzdila společenský a technický pokrok. Izolovanost maličkého státu Černá Hora skončila během 16. století, kdy se celé černohorské území přeformovalo v nezávislé, samostatné knížectví, které bylo formálně uznáno až ve století devatenáctém, kdy se Černé Hoře podařilo získat titul království a mezinárodní uznání její nezávislosti.

Území království Černé Hory se prvně rozpadlo v roce 1922, kdy její dvě části byly začleněny do Zetské a Užické oblasti. Samostatnost království pak definitivně zanikla v roce 1929, kdy zcela zanikly jeho hranice a území bylo rozděleno mezi dvě bánoviny Jugoslávie.

Po zániku Jugoslávie v roce 1992 nastala v Černé Hoře doba změn - Černá Hora se stala součástí Svazové republiky Jugoslávie (později Srbsko a Černá Hora). V roce 2006 bylo v Černé Hoře uspořádáno referendum o nezávislosti a odtržení od Srbska. Na základě výsledků referenda pak Černá Hora dne 3.6. 2006 vyhlásila nezávislost.